Zajímavosti o hoře Říp
Rotunda sv. Jiří
Symbol českých dějin a jedna z nejznámějších kulturních památek Čech se nachází na hoře Říp. Románská rotunda byla zasvěcena svatému Jiří a svatému Vojtěchu. Světce Jiří byl patronem orby. Nechal ji postavit kníže Soběslav I. na památku vítězné bitvy u Chlumce, kde se utkal s králem Lotharem. Dříve na tomto místě nejspíše stával dřevěný kostelíček. Stavbu v románském slohu tvoří polokruhová apsida a válcová věž z kvádrů z opuky. Na věži najdete původní okna se středovými sloupky. Vysklená půkruhová okna a portál pocházejí z let 1869 – 1881. Stavba se několikrát přestavovala a opravovala. Během let 1966 – 1974 došlo k obnově původního tvaru a umístění oken. V letech 1715 – 1784 zde žil poustevnk z kongregace svatého Ivana. Interiér si lze prohlédnout díky prohlídkám, které tady pravidelně probíhají. Uvnitř najdete sochu sv. Jiří z roku 1870 od B. Seelinga. Říp měl vždy významný duchovní význam a pravidelně se sem pořádaly poutě. Poutní tradici přerušil Josef II, ale po jeho smrti se znovu konaly a během devatenáctého století přerostly v celonárodní význam. Mezi nejslavnější roky patří 1848, 1862 a 1868.
Právě 10. května 1868 se vylomil z úpatí hory nad Ctiněvsí základní kámen pro Národní divadlo. Tuto událost provázela velká sláva.
Síla ukrytá v Řípu
Jestliže patříte k lidem, věřícím na léčící a uklidňující místa, nevynechejte ani horu Říp. Hora má prý schopnost vyzařovat silné zóny pozitivity, takže vás může příjemně ovlivnit. Energii nejlépe přijmete díky zamyšlení, modlitbě nebo meditaci. Všeobecně má příznivé účinky a je doslova magnetem pro vzdělané a duchovně orientované osoby. Na hoře probudíte emoce a city, zdejší silná zóna energie zapůsobí na léčbu srdce a krevního tlaku. Zbaví vás psychických problémů, ovlivní fyzické výkony a otevře srdeční čakru.
Pověst – praotec Čech
Bratři Čech a Lech obývali stejnou charvátskou zemi. Lidé se však mezi sebou začali hádat, přít a zabíjet. Krvavé boje navedly Čecha k přemýšlení opuštění rodné země a nalezení úplně nové pro svůj lid. Bratři dlouho putovali a hledali dosud neosídlené území. Nakonec došli na místo, kde se jim líbilo. Čech vylezl na horu Říp a užasl na krajinou. Poté prohlásil: „To je ona, země zaslíbená, mlékem a strdím oplývající.“ Bájná postava slovanského vladyky se společně se svým kmenem usadili mezi Vltavou a Ohří. Jeho bratr Lech místo opustil a usadil se na dnešním území Polska.
Potom, co svým lidem zvěstoval, co spatřil a ptal se na jméno pro novou zemi, zvolali, aby se jmenovala po něm. Usadili se, obdělávali půdu a vystavěli domy. Praotec Čech zemřel ve věku 86 let a jeho lid ho velmi oplakával a truchlil pro něho. Tělo spálili, uložili popel i kosti do urny a vložili do hrobu, kam se chodili klanět a oplakávat ho po celá pokolení. Prvně je Čech zmiňován jako Boemus v latinsky psané Kosmově kronice z první poloviny dvanáctého století. Jméno Čech se objevuje poprvé ve veršované kronice Dalimilově, která vznikla v roce 1325. Dnes je znám hlavně z knihy spisovatele Aloise Jiráska – Staré pověsti české.
